Dostupná k prostudování
nalezení životního druhapartnerská komunikacecitové poutopartnerské interakcenezadanívazby ve vztazích
Objevili jste nějaké nesrovnalosti? Prosíme, informujte nás!
Disponujete obsáhlejšími údaji o této publikaci, než jsou zde uvedeny, nebo jste narazili na chybu? Budeme vám nesmírně vděčni, pokud nám poskytnete asistenci při rozšíření informací na našem webu.
Pohled od jednoho z našich čtenářů
Tato publikace je vskutku vynikající, vřele doporučuji veškerá díla tohoto spisovatele. Obsahují skutečně stěžejní poznatky pro šťastný a naplněný život v dnešní společnosti. Mnohé souvislosti mi po přečtení této knihy dokonale zapadly do kontextu.Gary Chapman, jakožto dlouhodobý kolega Dr. Rosse Campbella a renomovaný expert na partnerské a manželské poradenství, stojí za mnoha publikacemi. Tyto literární práce se soustředí na manželské, přátelské i rodinné svazky. V českém jazyce se od něj doposud objevily tituly jako: Pět jazyků lásky, Děti a pět jazyků lásky, Dospívající a pět jazyků lásky, Pět jazyků lásky pro nezadané a ty, kdo hledají, Manželství, po němž jste vždycky toužili, Pět charakteristik láskyplné rodiny, Čtyři etapy manželství, Hněv - Proč se zlobíme a jak s ním zacházet, Láska jako způsob života a Pravdivé příběhy lásky. Ve slovenštině vyšlo dílo Päť jazykov lásky. Společně s chotí Karolin vychovávají dva potomky.
Množství osob žijících bez partnerského závazku se permanentně navyšuje, na čemž se shoduje většina expertů. Dle šetření firmy Behavio pobývá v České republice přibližně třetina obyvatel samostatně, bez životního druha.
Naše společnost se postupně posouvá do vyššího věku, ženy dosahují finanční nezávislosti, a mladší generace preferuje cestování, vzdělávání či udržování přátelství, odkládajíc navazování partnerských svazků na pozdější dobu. Kromě toho existuje i skupina jedinců, kteří nesou citové jizvy z minulých milostných zkušeností, postrádají důvěru, mají přehnané či striktní požadavky, jež se neshodují s reálnými možnostmi, nebo jsou zkrátka stydliví. Všechny tyto faktory společně přispívají k neustálému růstu počtu nezadaných osob v české populaci.
„Globálně pozorujeme vzrůstající trend počtu nezadaných jedinců,' uvedla socioložka Markéta Šetinová z Institutu Moderní láska. „Vedle již dříve uvedených příčin je tento jev rovněž spojován s nástupem nového životního období, označovaného jako vynořující se dospělost. V této etapě, která se objevuje přibližně kolem osmnáctého roku života, mnozí jedinci intenzivně cestují, věnují se studiu a zaměřují se především na rozvíjení přátelských vazeb, přičemž partnerské interakce jsou odkládány až do doby kolem třicítky.'
„Současné studie rovněž naznačují, že u nejmladší generace, zahrnující dospívající a ranou dospělost, stoupá procento těch, kteří postrádají nejen sexuální prožitky v poměrně pokročilém věku (například ve dvaceti pěti letech), ale i jakékoli partnerské zkušenosti, což je vlastně ještě markantnější a zasluhuje si pozornost,' dodala socioložka Barbora Vacková z brněnské Masarykovy univerzity. „Tento trend signalizuje, že roste množství mladých lidí, jimž chybí praxe s dlouhodobým partnerským svazkem, případně s jakýmkoli důvěrným vztahem ve smyslu hlubokého přátelství a budování silného pouta s jednou konkrétní osobou, vůbec.'
Zajímá vás, zda jsou nezadaní častěji mezi muži, nebo ženami? „Dle statistik se jedná o 24 % ženských respondentek a 18 % mužských. Avšak výskyt fenoménu nezadanosti se výrazně proměňuje s životním obdobím jedince. Nejvyšší koncentraci nezadaných pozorujeme v nejmladší generaci Z a následně ve skupině nejstarších, tedy nad šedesát let věku,' uzavřela své poznatky Markéta Šetinová.
Termín „nezadaní' je zpravidla asociován s mladšími ročníky; málokdo si představí babičku jako „single' osobu. Nicméně, tento jev samostatně žijících jedinců (sólistů) se postupně věkově posouvá a spolu s ním se rozšiřuje i okruh těch, kteří zůstávají sami i v pokročilém věku.
„Před uplynulou dekádou narůstal počet mladých dospělých, kteří žili samostatně, stejně jako jedinců žijících o samotě v rámci starší populace,' upřesnila k prezentovaným datům Barbora Vacková. „Tento trend úzce souvisí s demografickým stárnutím a faktem, že značné množství seniorů zůstává osamocených po úmrtí jejich životního partnera. Přitom se jedná především o ženy - vdovy, což koresponduje s průměrnou délkou života.'
Pavel, unavený z nekonečného listování profily na seznamkách, se jednoho deštivého odpoledne rozhodl pro změnu a zavítal do neznámé útulné kavárny na Vinohradech. Seděl u okna s rozečtenou knihou, když si všiml dívky u vedlejšího stolu. Byla ponořená do skicování, s hlavou skloněnou nad blokem. Jejich pohledy se střetly ve chvíli, kdy si nešikovně vylil kávu a pár kapek dopadlo na její stůl.
Neohrabaná omluva se rychle proměnila v rozhovor, proložený upřímným smíchem. Zjistili, že je spojuje nejen láska k umění a cestování, ale také záliba ve starých českých filmech. Ještě ten večer si vyměnili telefonní čísla. První rande je zavedlo na procházku podzimní Stromovkou a následně do útulného vinárničky, kde se povídalo až do pozdních hodin. Jejich spojení bylo od samého počátku snadné a hluboké, jako by se znali odjakživa.
Po několika měsících vztahu Adélu zasáhla náročná profesní krize. Byla na dně a Pavel s ní strávil celou noc, nabízeje tichou podporu, horký čaj a jen svou přítomnost. V této zranitelné chvíli si Adéla s plnou silou uvědomila, že Pavel není jen skvělý společník, ale její opora, její přístav v bouři. On, vidíce její důvěru a sílu, kterou v sobě ukrývala, pocítil, že se do ní zamiloval celým svým srdcem.
Dnes, o něco více než rok po jejich prvním setkání, plánují společnou cestu do malé chatky v Beskydech, přesně na místo, o kterém Adéla snila, když se poprvé potkali. Jejich životy, kdysi oddělené, se nyní krásně proplétají, utkané z vzájemného porozumění, sdílených radostí a tichého komfortu skutečného přijetí a lásky. Jejich cesta teprve začíná, plná naděje a společných snů.