Ahoj! Přesně vím, co cítíš a jak to prožíváš… Já sama jsem byla v téhle situaci a věty typu „no a co, vždyť na tom nezáleží, že všichni ostatní už mají děti' na mě taky nepůsobily… Rozvedla jsem se po pěti letech, když mi bylo třicet, a děti jsme neměli. Tehdy jsem začínala úplně od nuly… Stěhovala jsem se zpátky do města, kde jsem se narodila, řešila bydlení, práci... Bylo mi strašně, bylo mi moc smutno, a v tu chvíli bych dala cokoliv za to, abych měla aspoň nějaký vztah (věřím, že mi nikdo nebude tvrdit, že můj postoj byl špatný, takhle to tenkrát bylo, a tečka). Pár rad jsem sesbírala, tak je předávám dál... U mě zafungovaly... Je mi 32, bydlím zase úplně jinde, mám práci, o jaké se mi ani nesnilo - teď jsem na mateřské... Máme pár týdnů starého chlapečka a pochopitelně mám i vztah, jaký se mému „manželství' ani v představách nevyrovná.
Ještě bych chtěla dodat, že když mi dříve někdo říkal, že nemám být smutná (bylo to na mně dost vidět), že určitě někoho najdu, děti budeme mít taky a budu ještě ráda vzpomínat na svůj „single life', tak jsem tomu nevěřila ani trochu.
Muži ve 30 už většinou partneři mají, anebo mají důvod zůstat single - protože si chtějí ještě užívat - proto by bylo moudřejší zaměřit se na muže, kteří jsou trošku starší (ale tak do 40), aby toužili po dětech a chtěli se usadit.
Hledej tam, kde bys ráda trávila čas se svým partnerem… Máš ráda hory? Vydej se s partou na hory (i tam se dá potkat známost známého)… Nebo fitness… Ráda chodíš třeba na Stodolní (do baru)?… A chtěla bys chlapa, který taky rád chodí do barů? Zkus štěstí tam… Tvoje volba.
Čas letí, proto se nestyď udělat první krok ty (s mírou)… Někteří jsou nezadaní, protože jsou stydliví.
Po třicítce už mají mnozí zaběhnuté své zvyky a jsou zvyklí na svůj prostor… Proto je zapotřebí tolerance a trpělivost, žádné stalkování apod… Samozřejmě ten prostor si nech i sama pro sebe.
Někdy se objeví někdo mezi starými známými, bývalými spolužáky, nebo někdo, koho vůbec neznáš… Proto o sebe dbej a choď ven tak, abys uvnitř cítila spokojenost sama se sebou.
Hlavně si nic neplánuj, buď opatrná a sebe měj na prvním místě (dokud není rodina, tak to jde). Buď na sebe moc hodná a měj se ráda.
Držím ti moc a moc palce a přeju hodně štěstí… Ve všem.
Marie se seznámila s Tomášem na online seznamce, kterou si založila po bolestivém rozchodu. Po úvodních zprávách a telefonátech se domluvili na kávě. Už na prvním rande si padli do oka - jejich smích rezonoval kavárnou.
První schůzka se proměnila v sérii dalších, a jejich city rostly závratnou rychlostí. Procházky po Karlově mostě, romantické večeře při svíčkách, víkendy na chatě - jejich život se začal točit kolem sebe. Tomáš, milovník umění, Marušku zasvěcoval do světa obrazů a soch. Marie, pragmatická žena, zase ukazovala Tomášovi krásu jednoduchých věcí.
Když Tomáš klečel na koleno a požádal Marii o ruku na Petříně, obklopovala je magická atmosféra Prahy. Slibovali si věčnou lásku pod zářivými hvězdami. V té chvíli se Marie cítila jako nejšťastnější žena na světě.
Dnes, po pěti letech manželství, se Marie a Tomáš stále drží za ruce, procházejí životem bok po boku. Jejich láska je důkazem, že i v dnešní době, díky online seznamkám, se dá najít pravá láska, a že štěstí na vás čeká, jen stačí otevřít srdce.