Vyhledávám parťáka pro rekreační pobyt přes internet

Jednotlivcům se zpravidla nechce hradit dodatečné náklady za prázdné lůžko v pokoji, jelikož si velice dobře uvědomují, že takový sólový prázdninový pobyt u moře obvykle představuje značnou finanční zátěž. Osamělost je pro ně tíživá, tíhnou ke společenským aktivitám a od dovolené očekávají možnost sdílení prožitků s někým blízkým. Z tohoto důvodu se snaží nalézt kamaráda či kamarádku s podobnými zájmy. Občas se rovněž obávají vydat se do ciziny úplně sami. Nicméně ve svém okolí nemají nikoho, kdo by s nimi na zahraniční rekreaci jel. To jsou nejčastější příčiny, proč se lidé pokoušejí najít někoho, s kým by například vyrazili k mořským břehům.

Avšak strávit celý týden či delší časové období s osobou, kterou prakticky neznáme, vyžaduje značnou dávku odvahy, velkorysosti a klidného nastavení mysli. Z takového uspořádání se může zrodit krásné přátelství, společné nevšední zážitky, setkání s novým člověkem a z toho vyplývající obohacení osobnosti. Na druhou stranu, může to skončit i pořádným fiaskem. Co když se z oné osoby vyklube mrzutý jedinec, který má o letní relaxaci naprosto odlišné představy? Co když nám ten neznámý člověk nakonec celý náš odpočinek zmaří?

„Byl to projev čirého zoufalství,' konstatuje osmašedesátiletý pan Josef, když vzpomíná na to, jak si loni na jaře sháněl spolucestujícího na zájezd do antického Řecka. V posledních letech se tam vydává každoročně. Před osmi lety se stal vdovcem, neboť jeho manželka tragicky zahynula při dopravní nehodě. Uvádí, že právě letní pobyt u moře ho naplňuje energií a dává mu sílu pokračovat v životě. Upřednostňuje skromné ubytování na menších ostrovech, které sám prozkoumává pěšky nebo projíždí zapůjčeným vozidlem. „Rád fotografuji a toulám se. Nicméně v minulých letech jsem pociťoval, že mi tam bývá smutno. Přál bych si s někým pohovořit, posedět večer u sklenky vína. Dcera mi poznamenala, že existuje jistě mnoho podobně osamělých pánů, kteří by si rádi vyrazili. A také mě značně rozčilovalo, že jako jednotlivec jsem musel doplácet za neobsazené místo v pokoji, což obvykle činí pár tisíc korun, a to i přesto, že preferuji prosté apartmány a domky, nikoli luxusní hotelové rezorty,' vypráví pan Josef.

Podal si inzeráty na různé portály zaměřené na cestování i na webové stránky cestovních kanceláří, které tento druh inzerce umožňují. Skutečně, některé cestovní agentury tento způsob hledání společníků na cesty aktivně podporují, jelikož si všímají narůstajícího počtu sólových turistů. A ne každý cestuje sám, protože mu to tak vyhovuje.

„Ozvěly se mi tři dámy, očividně to vnímaly jako online seznamku. Neměl jsem o to zájem, já jsem uvažoval o nějakém muži v mém věku,' pokračuje pan Josef. „Nakonec se jeden pán ozval. Bývalý pedagog v penzi, rovněž vdovec. Domluvili jsme si schůzku, abychom se navzájem poznali a ‚oťukali‘. Seznámil jsem ho se svým způsobem cestování, zaslal jsem mu své fotografie. Ukázalo se, že je podobný typ jako já, také již procestoval několik řeckých ostrovů, dokonce rád jezdí na motorce a nadšeně fotí. Nakonec jsme si zarezervovali apartmán na ostrově Kefalonie. Byl to skvělý rekreační pobyt. Přes den jsme každý chodil po svém, večer jsme si poseděli nebo vyrazili do města. Pouze jsme si předem ověřili, že tam budou oddělené postele. Přeci jen, spát na manželské posteli s neznámým mužem, to bych nezvládl. Nakonec se ještě ukázalo, že dotyčný excelentně vaří, takže jsem někdy přijel z výletu a měl jsem i připravenou večeři. Shodli jsme se, že si to pravděpodobně zopakujeme.'

Výjimečná situace? Možná. V každém případě je to důkazem, že není nezbytné obávat se experimentování.

Internetových portálů a webových stránek cestovních agentur s inzeráty pod označením „hledám spolucestujícího na dovolenou' neustále přibývá a využívají je lidé všech věkových kategorií, od dvacetiletých až po ty, kteří již překročili sedmdesát let věku. Jednotlivci velmi často uvádějí, že klíčovou podmínkou je osobní setkání, při kterém si ověří, zda by byli schopni společně sdílet jeden pokoj. Ne vždy se to totiž podaří. Nepříjemnou zkušenost má jednapadesátiletá Gabriela ze severní Moravy, která letos podobným způsobem hledala spolucestující na ostrov Rhodos. „Měla jsem zarezervovaný velice výhodný zájezd do hotelu a místa, které dobře znám, jenže kamarádka mi bohužel onemocněla. Neměla jsem s kým jet a nechtělo se mi doplácet drahý příplatek za jednolůžkový pokoj. Tak jsem rozeslala inzeráty, řekla jsem známým, ať se zeptají svých známých. Ozvala se mi nějaká paní, ale když jsme se setkaly v kavárně, bylo naprosto zřejmé, že si nemáme co sdělit. Už od prvního pohledu jsem věděla, že s ní nechci cestovat, že s ní nechci být na pokoji. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale jednoduše mi už během té hodiny v kavárně ‚lezla na nervy‘. Působila afektovaně, neustále mi vyprávěla, že není žádná chudinka, která by neměla s kým jet na dovolenou, ale že si potřebuje ‚vyčistit hlavu‘ na ‚dámské jízdě‘. Zkrátka povídala nesmysly, tak jsem to nenápadně ukončila a nakonec jsem raději vyrazila na cestu sama,' líčí Gabriela.

Cestovní kanceláře a specializované agentury zaznamenávají, že rok od roku cestuje stále více lidí individuálně. To odráží skutečnost, že mnoho osob žije takzvaně „single', a týká se to příslušníků různých věkových skupin. „Sólové zájezdy si nejčastěji pořizují ženy ve věku čtyřiceti a více let,' upřesnila Andrea Řezníčková, mluvčí agentury Invia, která zprostředkovává zájezdy od různých cestovních kanceláří. „Nicméně z toho nelze vyvodit, že se nutně vždy jedná o osoby, které doma nemají životního partnera či partnerku; někteří jedinci zkrátka rádi cestují o samotě a vnímají to jako příležitost k lepšímu načerpání sil během dovolené,' doplnila.

„Tendence sólových dovolených znatelně stoupá nejen na českém trhu, ale v celé Evropě. Za tímto jevem stojí několik faktorů. Tím nejvýznamnějším je samozřejmě skutečnost, že mnoho lidí žije jako jednotlivci,' prohlásila výkonná ředitelka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tereza Picková.

Na tom, že se někdo vydá na rekreační pobyt sám, již dnes není nic podivného. Nikdo se na něj nebude dívat jako na excentrika nebo zoufalého samotáře. Na druhé straně existují lidé, kteří prostě nedokáží být sami se sebou a dovolenou naopak pojímají jako skvělou možnost se seznámit, pobavit se a sdílet rozmanité zážitky.

„Nedovedu si představit, že bych jela k moři sama. Co bych tam asi tak dělala? Copak bych týden s nikým nepromluvila ani slovo? Seděla bych v hotelové jídelně sama u večeře? Vždyť by na mě všichni upírali zraky,' svěřuje se osmapadesátiletá Olga, kterou trápí, že její manžel s ní k moři jezdit vůbec nechce. Ona by naopak jela velice ráda. Kvůli tomu se tedy každým rokem pohádají. Přesto si nedokáže představit, že by vyrazila sólově, a žádnou kamarádku, která by s ní chtěla jet, bohužel nemá. „Uvažuji, že začnu nějakou parťačku aktivně shánět. Zeptám se mezi známými, třeba se v mém okolí nachází žena, která je v podobné situaci jako já, a příští rok to společně zrealizujeme,' přemítá.

Skutečností je, že počet lidí hledajících společníky na zahraniční dovolenou rok od roku narůstá. Stačí prozkoumat internet a člověk se až diví, kolik jednotlivců by si přálo někam cestovat, ale nemají s kým. Jistě, je to poněkud loterie, určité riziko, poměrně dobrodružný experiment. Avšak bez riskování je život poněkud fádní, a to lidé, kteří rádi cestují, zpravidla vědí nejlépe.

Pro hodnocení se musíte přihlásit